Otec Bouzkové vypráví: červený diplom, rada od Kordy a Antarktida

7. července 2022, 07:42 | PŘÍMO Z WIMBLEDONU | Seděl v hráčské lóži na centrkurtu a mohl se dmut pýchou. Jeho dcera Marie kmitala po nejslavnějším dvorci planety a usilovala o postup do wimbledonského semifinále. Po prohře 6:3, 1:6, 1:6 se světovou dvojkou Ons Džabúrovou jí sice prozatím zůstalo zapovězeno, londýnský průlom byl i tak obří. O tom, co vše k němu vedlo, vyprávěl otec Milan Bouzek.

Z vaší dcery je čtvrtfinalistka Wimbledonu. Co to s vámi dělá?
„Nepřeceňujeme to, neděláme z toho velkou věc. Myslím, že jí nejvíc pomohlo, když dodělala školu (bakalářské studium sportovního marketingu na Indiana University East). Studium ji vyčerpávalo. Učila se po nocích, do toho časové posuny. Ještě si vymyslela, že chce mít červený diplom, což jsem se dozvěděl až při promoci, když tam z pěti set studentů povstalo patnáct...“

To musíte být pyšný táta. Nejdřív červený diplom, teď čtvrtfinále Wimbledonu.
„Vždycky jsem snil jenom o tom, aby byla spokojená. Snažil jsem se, aby ji tenis bavil. Říkal jsem, že chci, aby se pořád smála. Já zásadně neuznávám ty, co to drtí. Myslím, že je to vražda v rodině. Spěchem stejně nic nezmůžete. Kdo ve čtrnácti hraje jako osmnáctiletý, v osmnácti pak stejně hraje jako osmnáctiletý. Amíci si potrpí na rekordy, píáristi mají rádi příběhy zázračných dětí, které válí už ve třech letech. Ale já téhle cestě nevěřím.“

Důležitější je, aby byl člověk šťastný?
„Ano. Když se na ni někdo podívá po zápase, neví, jestli prohrála, nebo vyhrála.“ (směje se)

Občas se ale musí řešit i nepříjemné věci. Povězte, jak došlo k výměně španělského trenéra Cristiana Requeniho za českého kouče Theodora Devotyho?
„Vlastně vůbec nevím. Po Fed Cupu jsme přijeli na turnaj. On předtím letěl do Barcelony, že se na týden podívá za rodinou. Přiletěli jsme do Istanbulu a já se ptám: Kdy přiletí Cristian? Tam jsem se to dozvěděl. Myslím, že chtěla totální změnu. Ukázalo se, že udělala správné rozhodnutí. Daří se jí. Rychle si našla Thea. Hráli spolu čtrnáct dní na Spartě, a když viděl, že je kolem nás všechno v pohodě, usnadnilo mu to rozhodnutí. Víte, my se dlouho známe s Petrem Kordou, Sebík a Maruška se znají.“

A Devoty léta spolupracoval s Radkem Štěpánkem, jehož Korda trénoval.
„V Madridu se byl Petr podívat na Maruščin zápas a druhý den mi říká, že má blbou raketu. Tak jsem mu pak volal, jak to vlastně myslel. Tvrdil, že jí míče neletí. Vyměnili jsme výplety. Yonex poslal člověku z IMG, který všem vyvažuje rakety na míru, osm raket. V tomhle Marušce strašně pomohl. Začala tomu věřit - změna v raketě, ve výpletu. My jsme tohle nikdy neřešili. Nechci, aby byla závislá na všem možném. A teď se to schází, kde má.“

Kordův syn Sebastian válí na ATP Tour. Znají se s Marií odmalička?
„No jasně. Na jaře spolu hráli na Spartě. Sebík vytáhl fotku, na které mu bylo sedm a Marušce devět. Věděl, kam pro ni sáhnout. Pak se hned vyfotili, jak vypadají v současnosti. Poměr výšek se změnil. My Sebíka sledujeme odmalička, šel taky svou cestou. Tátovi se to podařilo - v tenisu i v golfu. Petr to fakt umí a rozumí tomu. Když řekl rakety, povídám, že tomu musíme věřit. Pomohl nám.“

I proto jí šlo podání ve Wimbledonu?
„Určitě! Opravdu se všechno schází. Když ji pozoruju, fakt mentálně vyspěla. Vleze do auta, co nás vozí a řekne, že chce pustit muziku, což si dřív nedovolila. Vyloženě už si to užívá.“

Náladu jí nezkazilo, ani že ji WTA ošidila o body za wimbledonský úspěch. Ani vás to neštve?
„Vůbec. Vždycky říkám: Nehoňte body! Když loni s Hradeckou začaly shánět body, aby postoupily na Masters, Maruška začala hrát špatně. Ona tohle neumí. Ví, že body nejsou v tenise nejdůležitější.“

A že tenis není nejdůležitější věcí v životě. Co říkáte na její četné záliby?
„Jsem nadšenej! Předloni na podzim skončil turnaj v Ostravě a ona se sama vydala na Aljašku. Je paráda, že si sama hledá zájmy. Je to mnohem lepší, než když rodiče děti k něčemu navádějí. Teďka vymýšlí, kam pojede dál. Už padla zmínka o Antarktidě. Tak uvidíme…“