Krejčí: Nikdy jsem v nároďáku nechtěl vyhrát víc. Skončí v repre?

30. května 2022, 07:24 | PŘÍMO Z TAMPERE | Během turnaje příliš hovorný nebyl. Často odpovídal stroze. Až s medailí na krku se David Krejčí rozpovídal více. Šampionát si bral osobně, strašně moc chtěl uspět. Povedlo se. „Za nároďák jsem nezažil zápas, který bych chtěl vyhrát více než tenhle. Jsem strašně rád, že se to podařilo,“ vykládal s nesmělým úsměvem na tváři po bronzové výhře 8:4.

Roman Červenka mluvil o tom, jak moc pro vás úspěch na tomhle šampionátu znamenal. Taky proto si vás vzal s sebou k převzetí trofeje, že?
„On ví, co to pro mě znamená. Stejně tak já vím, co to znamená pro něj. Zeptal se mě, jestli tam chci jít s ním. Zeptal jsem se ho, jestli to myslí vážně. On na to: jo, pojeď se mnou. Doufám, že z toho bude nějaká hezká fotka, ať si ji můžu někde hezky vystavit.“

Dovede slovy formulovat, co pro vás tedy tahle medaile znamená?
„Teď to hlavně znamená, že to pořádně oslavíme. (směje se) Tyhle věci vám dojdou až za nějaký čas. Trvá to pár týdnů nebo měsíců. Teď jsem samozřejmě strašně rád, že jsme vyhráli a máme placku na krku. Je to ale čerstvé. Přijde to postupem času.“

Jak těžké bylo nebrat si výsledky a výkony týmu až moc osobně? Nenechat se tím pohltit.
„Za nároďák jsem nezažil zápas, který bych chtěl vyhrát více než tenhle. Jsem strašně rád, že se to podařilo. Bylo to o čekání, o kamarádech v týmu. S Červusem spolu hrajeme od mládeže. Konečně jsme něco dokázali s Pastou, když nám to nevyšlo ve Stanley Cupu v sedmém zápase. I ostatní jsou super kluci, dokázat něco spolu? To je úžasný pocit.“

Právě s Červenkou jste pak trenéra Jalonena v šatně slili barelem vody.
(směje se) „To bylo super! Ale byl to jenom začátek, celé oslavy ještě máme před sebou.“

Je pro vás tahle medaile hodně jiná než ta před deseti lety?
„Ano, je to hodně jiná. Tahle parta byla neskutečná. Deset let jsme nic nevyhráli. Všechno do sebe zapadlo, jak mělo. Vrátil jsem se z NHL, poznal všechny kluky, protože jsem objížděl evropské turnaje. Fakt super kluci, jsem strašně rád za to, jak jsem se před rokem na jaře rozhodl. Teď přijedu s medailí domů. Jsem rád, že nám přijel pomoct Pasta, ukázala se jeho kvalita. Mohl bych jmenovat všechny hráče.“

Je věk hlavním důvodem, proč to aktuálně vnímáte jinak?
„Samozřejmě. Tehdy mi bylo 26 let, taky to bylo hezké, ale vnímal jsem to jinak. Teď si toho vážím víc. Znám kluky, strašně moc jsem toho už v hokejové kariéře a celkově v životě prožil. Vážím si toho hodně.“

Co se s týmem stalo o druhé přestávce? Před třetí třetinou už by si na vás vsadil málokdo.
„Kari udělal nějaké změny v sestavě. Pastu dal k Hertlíkovi, ti dali hned v prvním střídání gól. My jsme pak hned po dalším buly dali na 4:3. Kämpfík se Smejkym se přidali, k tomu Pasta. Sázeli jsme jeden gól za druhým. Strašně hezký pocit.“

Jak jste si užíval poslední minuty zápasu, kdy už bylo jasné, že to máte v kapse?
„Atmosféra na střídačce byla neskutečná. Když je taková parta, která je dlouho spolu... je prostě skvělé něco spolu dokázat. Udělat radost fanouškům a národu, to je strašně hezké. Kvůli těmhle emocím to člověk dělá.“

Po utkání jste mával rodičům na tribunu. Pro ty musela být celá sezona dárek, že?
„Oni byli jedním z důvodů, proč jsem se vracel z NHL domů. Rodina. Přijeli do Finska, zakončit to takovým způsobem před nimi? Nepopsatelné. Jsem šťastný, že tu mohli být. I pro ně to budou vzpomínky na celý život.“

Byla to pro vás reprezentační tečka?
„O tom se budeme bavit někdy jindy, teď si to chci užít.“